PSEUDOTVŮRCI VELICE PILNĚ PŘIPRAVUJÍ PLNOST NEGATIVNÍHO STAVU

Život s čipy už není sci-fi

10.10.2008

Značení pomocí radiofrekvenční identifikace nám usnadní život, ale může ho i zkomplikovat.

Miniaturní čipy radiofrekvenční identifikace (RFID) se, ať chceme či nechceme, stávají součástí našich životů. Používají se k identifikaci nejrůznějších objektů - předmětů či zvířat, ale i lidí.

Samotný princip asi není třeba příliš představovat, takže jen stručně. Základem jsou paměťové čipy s uloženou informací v podobě číselného kódu a malou anténou, které odpovídají na rádiový signál čtečky. Některé čipy slouží jen ke čtení dat, na jiné lze i zapisovat. Dražší a méně používanou variantou jsou čipy s vlastním zdrojem napájení, které vysílají svoji identifikaci aktivně, nikoliv jen jako odpověď na rádiový signál čtečky.

S nejjednoduššími čipy se nejspíš setkal každý. Slouží například k označování psů nebo ochraně zboží v obchodě před krádeží. Zanedlouho by mohly nahradit čárové kódy v supermarketech. Na rozdíl od nich totiž nevyžadují optický kontakt se čtečkou, takže nemusejí být umístěny na vnější straně obalu. Mohou se schovat do krabice nebo na samotný výrobek, kde jsou chráněny před mechanickým poškozením při transportu, před vlivy počasí i před neoprávněným sejmutím.

Bližší a rozsáhlejší informace k tomuto tématu najdete na webu www.stahuje-cely-svet.cz .

Supermarket bez fronty

Nákup s RFID čipy by měl ušetřit čas zákazníkům i obchodníkům. Kupující naplní košík zbožím, projede kolem čtečky a během okamžiku má zaplaceno. Bez fronty, bez vykládání zboží na pás. Čtečka totiž funguje i na několik metrů a dokáže identifikovat desítky čipů zároveň.

Některé zahraniční supermarkety už s touto technologií několik let experimentují, průkopníkem je především americký řetězec Wal-Mart. Další výhodou pro majitele obchodů je možnost měnit cenu zboží jednoduchým povelem. Vizionářské plány hovoří dokonce o tom, že počítač sám vyhodnotí, které zboží se jak prodává, a podle toho ceny upraví. Všechny tyto přednosti mohou vyvážit skutečnost, že výrobní cena RFID štítků je zhruba desetkrát vyšší než cena čárových kódů.

A když už půjde nakoupit zboží označené nezaměnitelnými kódy, které lze číst současně, nabízí se prostor pro další aplikace, byť jsou zatím spíš v oblasti sci-fi. Chytrá lednice se zabudovanou rádiovou čtečkou vás může kupříkladu upozornit, že došlo mléko (nebo ho rovnou přes internet objedná), případně že jogurtu zítra skončí trvanlivost.

Označení čipem pochopitelně také umožňuje sledovat pohyb zboží. Tím se otevírají široké možnosti využití v dopravě zboží a logistice, v plánování dodávek zboží, jejich inventarizaci a podobně. Čtečka v rámu vrat, která zaznamená veškeré zboží na korbě přijíždějícího nákladního vozu, je jistě tajným snem každého skladníka. Zboží za účelem inventury označuje v některých prodejnách například britský řetězec Marks & Spencer.

Společnost Siemens nedávno představila další možné využití: sledování zavazadel na letišti. Cestující se přitom nemusí bát, že by se do kufru "implantovalo" cizí těleso - štítek RFID se připevní na povrch zavazadla jako samolepka. Tento systém zatím funguje jen v testovacím provozu, ale brzy by se měl rozšířit na letištích po celém světě.

Pro nemocné a nevidomé

Další zajímavou aplikaci nedávno představil Švédský dopravní úřad ve městě Örebro. Čipy zabudované pod dlažbou ve zhruba půlmetrových rozestupech tam vytyčují směr cesty a pomáhají v orientaci nevidomým. Zatím jen na zkušební trase mezi nádražím a nemocnicí.

Princip je jednoduchý. Na slepeckou hůl se připevní čtečka, s jejíž pomocí se chodec dozví kudy pokračovat. Některé čipy jen pípnutím oznamují svoji existenci, jiné upozorňují na změnu směru, na blížící se schod či odbočku k bance. Signály se v miniaturním zařízení připevněném na hůlce "přeloží" do předem nahraných mluvených pokynů, které chodec uslyší ve sluchátku. Nehrozí tedy, že by se dva chodci pípáním svých hůlek navzájem mátli.

Systém už prošel zatěžkávací zkouškou, totiž švédskou zimou. Značky RFID jsou zatavené do pryžových koleček, takže úspěšně odolávají vlhku i mrazu. Autoři podle svých slov neočekávají, že by se značení instalovalo po celém městě. Může se uplatnit hlavně na parkovištích, v nádražních halách a na dalších veřejných místech, kde chybějí obrubníky a podobné orientační body.

Ale objevují se i další záslužné možnosti využití. Masarykův onkologický ústav v Brně už přes rok používá čipy RFID ke sledování pohybu cytostatik, látek používaných k léčbě rakoviny. Pražská motolská nemocnice je využívá pro změnu k inventarizaci majetku. Některé nemocnice v Německu a Švýcarsku pomocí této technologie organizují úklid lůžek - čip zaznamenává, kdo a jak dlouho v posteli ležel, a podle toho se rozhoduje o míře dezinfekce.

Do budoucna se nabízí i označování jednotlivých pacientů, kteří by měli v čipu uložený svůj chorobopis. Alespoň prozatím se nemusíme obávat zavedení čipu pod kůži, jako je tomu u našich zvířecích miláčků. Všechny údaje se v tomto případě ukládají do identifikačního náramku. Lékař se vmžiku dozví všechny informace o provedených a plánovaných vyšetřeních, záznamy o měření teploty a podávaných lécích. Technologii lze využít i k označování vzorků krve či moči, aby se předešlo záměnám. Sportovcům by se tak v budoucnu mohly ztížit podvody s výměnou vzorků moči při dopingových kontrolách.

Hrozba Velkého bratra

Stejně jako každá nová technologie mohou být čipy RFID dobrým sluhou, ale špatným pánem. Kritikové je přirovnávají k velkému bratrovi, který o nás shromažďuje osobní informace a má přehled o každém našem kroku. Opravdu je čeho se bát?

Našlo se sice už pár nadšenců, kteří si dobrovolně nechali zavést čip pod kůži, ale nutit vás k tomu zatím nikdo nebude. Zdá se, že hlavním smyslem takových počinů je zatím snaha upoutat pozornost. Skotský profesor Kevin Warwick nosí čip pod kůží už deset let, později si nechal voperovat ještě druhý. Tvrdí o sobě, že se chce stát kyborgem, a ochotně poskytuje rozhovory, při kterých novinářům vypráví, jak si doma pomocí čipu rozsvěcuje a odemyká dveře.

Ale zpět do reality. Jak se nám bude chodit po světě v oblečení, o kterém víme, že je v něm zabudovaný čip? Nedá se přitom předpokládat, že by čip šel snadno odstranit - to by zákazníky svádělo k jejich odstraňování ještě před zaplacením.

Čip by se sice měl po zaplacení deaktivovat - už proto, abyste za své nové botky neplatili pokaždé, když v nich půjdete nakupovat. Přesto už některé pokusy ukázaly, že se při deaktivaci nesmaže všechno a čip je možné i nadále detekovat, což by šlo teoreticky zneužít ke sledování nositelova každého kroku. Nelze totiž zaručit, aby si data z čipu nepřečetl někdo nepovolaný. A pochopitelně i samotné obchody by mohly tímto způsobem sledovat, co si kupujete, což lze využít i zneužít k nejrůznějším marketingovým akcím.

Kromě toho nejspíš zanedlouho budeme nosit čip RFID s osobními údaji ve svých náprsních kapsách. Už nyní je najdeme v novém typu cestovního pasu s biometrickými údaji, uvažuje se o jejich zavedení i do dalších dokladů.

Další riziko technologie spočívá v tom, že se už objevily zprávy o možnosti napadnout čip počítačovým virem, případně ho "hacknout" a pozměnit uloženou informaci. Nadměrná závislost naší civilizace na těchto miniaturních zařízeních by ji tedy mohla učinit zase o trochu víc zranitelnou.

7000 stran textů a 5000 obrázků o Vesmírných lidech Sil Světla najdete zde: